Mare Fantazie
O v soběplavectví
» autor: M.A.Rek |
Kde obzory má moře fantazie?
kdy uvnitř dlím a kdy jsem vně?
Kdy na vlnách tajemna se vlním
a kdy tlakem drcen jsem až na dně?
Kdy houpou mou hamakou ti druzí,
a kdy ukolébávám se do snů sám?
A proč hlava se mi jako střelka točí
v Malstrómu pochybností, se ptám?
Kdy v domovských vodách ještě pluji,
a kdy v končinách, kde již jsou jen lvi,
kde mořské obludy s leviatany dráždí
k zuřivosti, že podobám se Jonášovi?
Proč stále ve mne hryže a mé „já“ hlodá,
snad svědomí, ta dušežravá šášeň,
a proč pasát vzpomínek mou loď snů
stále za obzory žene, jaká je to vášeň?
kdy uvnitř dlím a kdy jsem vně?
Kdy na vlnách tajemna se vlním
a kdy tlakem drcen jsem až na dně?
Kdy houpou mou hamakou ti druzí,
a kdy ukolébávám se do snů sám?
A proč hlava se mi jako střelka točí
v Malstrómu pochybností, se ptám?
Kdy v domovských vodách ještě pluji,
a kdy v končinách, kde již jsou jen lvi,
kde mořské obludy s leviatany dráždí
k zuřivosti, že podobám se Jonášovi?
Proč stále ve mne hryže a mé „já“ hlodá,
snad svědomí, ta dušežravá šášeň,
a proč pasát vzpomínek mou loď snů
stále za obzory žene, jaká je to vášeň?
Tipů: 16
» 18.03.20
» komentářů: 17
» čteno: 413(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Být plout – "Verše" které plují
» 18.03.2020 - 09:43
1 
U tvého „dušežravá šášeň“
k úsmevu pohnula se dásen.
Jak hledac presnosti jsem zanícen,
tak spíse rtíky, sanice.
k úsmevu pohnula se dásen.
Jak hledac presnosti jsem zanícen,
tak spíse rtíky, sanice.
» 18.03.2020 - 09:57
1
Ringo:
Snad loutka nejsi,
to dřevěná klapavá Tvá ústa
po návštěvě šášně
v xichtíku zela by díra pustá.
Snad loutka nejsi,
to dřevěná klapavá Tvá ústa
po návštěvě šášně
v xichtíku zela by díra pustá.
» 18.03.2020 - 14:26
Marine, ty porád píšeš tak nějak postaru, po klasicku, až takové ódy, hymny, ...
Jasně, tys velikým básnířem, ..., a proto máš taky na současný projev, to je jisté
Jasně, tys velikým básnířem, ..., a proto máš taky na současný projev, to je jisté
» 18.03.2020 - 14:51
M.A.Rek: René Vulkán: René, párkrát jsem taky vyslovila názor na archaismy či přehozený slovosled v Markově poezii, ale nakonec je vždy jen věcí každého, jestli usoudí, že si z "rad" nás ostatních amatérů něco vezme nebo ne, také schopností, které jsou na litwebech velmi individuální... být na jeho místě, tvá ostnatá ironie by nemile překvapila a zamrzela.
Marku, promiň, že jsem vstoupila do dění, nedalo mi ...
Marku, promiň, že jsem vstoupila do dění, nedalo mi ...
» 18.03.2020 - 22:31
byron
1
Proplul jsem se ke svým úžinám.
A na škarohlídy nehleď. Progres je důležitý a prolíná se i do klasické poezie...ale potom konstuktivní kritika...
...umět napsat
a pak i adekvátně okomentovat
klasickou poezii
......
ST
A na škarohlídy nehleď. Progres je důležitý a prolíná se i do klasické poezie...ale potom konstuktivní kritika...
...umět napsat
a pak i adekvátně okomentovat
klasickou poezii
......
ST
» 19.03.2020 - 12:51
Vášeň, to je to nejdůležitější, bezebřehá vášeň k životu, ST za plavbu s vášní ať je to cokoliv co nás k ní žene
» 19.03.2020 - 18:35
vavaoko: valerie: Tara: Ringo: René Vulkán: Psavec: matousekKkrejca: Lilith: byron: Děkuju za navštívení i komentáře. K některým se ještě vyjádřím později. :o)
» 20.03.2020 - 19:20
1
Marine, dostal jsem před chvilkou vyhubováno za komentář výše, že jsem tě ironicky zkritizoval a ponížil.
Marku, vůbec ne. K ponižování mám díky své nátuře tak daleko, jako ryba k poušti.
Jsem jen ve své prostotě a pokusech o vtipnost, hecování ... často nevědomky neomalený.
Nevím, jestli i ty jsi můj komentář takto přeložil. Jestli ano, omluva veliká. Měj se.
Marku, vůbec ne. K ponižování mám díky své nátuře tak daleko, jako ryba k poušti.
Jsem jen ve své prostotě a pokusech o vtipnost, hecování ... často nevědomky neomalený.
Nevím, jestli i ty jsi můj komentář takto přeložil. Jestli ano, omluva veliká. Měj se.
» 20.03.2020 - 20:24
1
René Vulkán: René, nemyslím si, že jsi dostal od Tary vyhubováno, nemyslím si ani, že jsi komentář myslel zle, ale nemyslím si též, že mne to nechalo zcela chladným. Ale též mne to nijak nerozpálilo. Nicméně mne to donutilo se pozamyslet, a to i nad svými limity, neb nikdo nepřekročí nejen svůj stín, ale ani své světlo. Výsledkem úvah je dílko Na to nemám, které Ti věnuji.
Rád se s Tebou a Tarou někdy, někde sejdu. troufám si napsat, že si budeme mít co říct.
Omluvu, i když vlastně není se zač omlouvat, přijímám.
Rád se s Tebou a Tarou někdy, někde sejdu. troufám si napsat, že si budeme mít co říct.
Omluvu, i když vlastně není se zač omlouvat, přijímám.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vytrženo z kontextu dějin | Následující: Na to nemám