Poslední hrobník

Každý ráno vsává k hořkýmu kafi
do rána, který je stejný jak včera
k hořký černý větě
"Jsem poslední na planetě"

Jezdí sem a tam
Vlakem, co už dávno nikdo neřídí

Zem je plná náhrobků.

Každý chtěl své místo kam ulehnout
Naznačit, že si kdysi půjčil život
Aby měl přítel kam pokleknout

Dívá se z okna na lesy z mramoru
Na lesy, co nikdy neviděly listí
Na lesy, co nikde neskončí
lesy lidí, co to mají jistý.

Tu lopatu, kterou přikryl kamaráda
i tu dívku okatou, co chtěla ho mít ráda
Furt jí nosí s sebou
všude tam, kam ty lesy vedou

Chardonnay, ročník 2975
pár let archivní
ve víně je dno, tam je hned
už musí zpět

kola poslušně uhání
řežou absolutní ticho
Dívá se z okna a hledá

malou postýlku
když se do ní ještě vešel
poslední město na zemi
často slýchával maminku:
"Budeš ukládat nemocné ke spánku"

Kola poslušně projíždí kolem
mramor nadepsaný jeho příjmením, ženským jménem

sivé oči
vypadají jako díra hlavou do oblohy

Nalezl místo
Poslední na světě
na šedý planetě
Skromný kousek vlahé země
lopata kouše půdu
klidný zevně
Ulehá
do mělké jamky
na břicho si sype vápno.

Trochu prší.