NA STRUNĚ
24. BÁSEŇ Z MÉ BÁSNICKÉ SBÍRKY; Z KONČIN STRACHU (2018)
» autor: West » Básně / Nemoc, smrt |
Modlila se s pokorou
pod oběšencem za jeho sny
když jeho sliny padaly
na její ramena / ona v agónii
vzrušeně polykala mlčenlivost
přemýšlela odkud vrátí se
duše kterou by ráda očistila
ve hříchu vytrhla střeva
ze svého pupku aby nebyl sám
viselec se jí směje do očí.
15.12.2018 21:34
pod oběšencem za jeho sny
když jeho sliny padaly
na její ramena / ona v agónii
vzrušeně polykala mlčenlivost
přemýšlela odkud vrátí se
duše kterou by ráda očistila
ve hříchu vytrhla střeva
ze svého pupku aby nebyl sám
viselec se jí směje do očí.
15.12.2018 21:34
Tipů: 2
» 06.03.20
» komentářů: 4
» čteno: 389(4)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.03.2020 - 19:00
byron
To vypadá, že je docela rád, že tam, není sám...na šibeničním vrchu bývá celkem nuda...:-).
ST
ST
» 07.03.2020 - 12:18
byron: Nikdy není viselec sám... to si ovšem neuvědomuje nikdo. Buď jsou kolem něj Andělé, nebo duše viselce v potopě toho nejhoršího hnusu.
Děkuji za návštěvu KOLEGO. Přeji hezký den s poezií.
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
Děkuji za návštěvu KOLEGO. Přeji hezký den s poezií.
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
» 10.03.2020 - 21:14
Lilith: Ahoj, Lilith. Moc Ti dnes již podruhé děkuji. Jsem moc rád, že se báseň zalíbila. Znamená to pro mě opravdu mnoho. :-)
Přeji Ti hezký večer a dobrou noc s poezií.
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
Přeji Ti hezký večer a dobrou noc s poezií.
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: NA CO SE PTÁT? | Následující: NEDOPADÁ