Ká pé zetka a Whu Chan a prémie Troky

Tak Peter říkal, že okolo čtvrté hodiny ranní. A abych jej tedy nezklamal je to tu. Melu sebou v posteli hodnou chvíli. Vyběhnu ven do deště vykonat potřebu. Malou. Jdu přez kotelnu, otevřu dvířka žrouta a vidím smutné pozůstatky ohně. Přiložím. Samozřejmě málo. Dvě polínka. Vrozená lakomost nedovolí kotly dát více. Lehnu si a slyším hydrostatický hluk topné vody a oběhového čerpadla. Otevřu okno na ventilačku. Ještě bych si zvykl na teplo. Vystrčím nohy a ramena z pod peřiny. Cítím krásný všeobjímající chlad. Trup je chráněn peřinou z Ikei. Tato je vyrobena, dle štítku, ze 75% recyklovaných pet flašek. Lepší tady, než dva sáhy, pod drnem. Než zase usnu, budu chvilku ťukat tototo do klávesnice mobilu. Mám strašnou žízeň, ale nic tady nemám. Jen Alpu. Otevřu tedy tuto, nadechnu její alkoholovou vůní a trošku si cucnu. Jako peřina, jen zevnitř, pluje kamsi do útrob. Na vojně to byla Okena. Tohle je lepší a dražší značka alkoholu. Rozpomínám se na myšlenky před usínáním. Jo, byl jsem včera v divadle. A řádí tu to strašidlo. Vystupuje z Whu Chanu /nezaměňovat z Chanovem/ nejmenuje se Jožin, ale Kovi 19. Vzpomněl jsem si, mám to. KPZ - ká, pé, zetka. Přeložím: jedná se o krabičku poslední záchrany. Co v ní ten Foglar doporučoval mít? Škrtátko, sirky, březovou kůru, špendlík, papír, tužku, žiletku, dvacetník na telefon, knoflík, nit, jehlu a pět korun na jídlo. Utichl hluk čerpadla. To brzo, pomyslím. Domyslím tu KPZ. Udělám si seznam. Seznam pro tuto novou dobu. A píšu do mobilu: 10kg od každého druhu mouky, oleje galon, cukr, těstoviny, hrách, rýží, máslo, mléko, sýry. Bude toho vagón. Až to budu v tlačenici brát, budou se ostatní bát, že to dojde. Před nákupákem čeká dodávka. Je to anton. Vystupují tři obludy v maskách a pláštěnkách. Ptají se zdá jsem byl včera v divadle. Byl. A už mě dovnitř tlačí. Hačí. Vyzývá ten s chobotem. Ale mě to tlačí. Hádáme se až na Bulovku. Strčí mě do stanu. Snad něco dostanu. Právě, že už možná jo. Laterno magico. Odložím telefon a snad usnu.


Triky s troky. Váhám co to znamená. Asi zkoušky hlouposti. Se přeci říká: blbej jako troky. Ale oni ty troky měly spousty variant. A většinou byly vyrobeny se značnou znalostí materiálu, výrobního postupu, speciálního nářadí i časové náročnosti. Pro vodní hamr se tesaly z kamene, ale mohly být i dřevěné. Ty se dělaly z jednoho velkého kusu, povětšinou smrkového kmene. Výroba byla fyzicky i časově dost náročná. Dnes už se vyrábí podobně jako sudy z latí či prken zdánlivě jednodušeji. Slouží při domácích zabíjačkách k paření prasete. Tak vlastně být blbej jako troky, není až taková urážka. Snad jen, že jsou tak jednostranně použitelné. Jako třeba dělník u pásu při výrobě Superbu ve Škodovce. Ale on má průměrný plat 70 tisíc. Tak v tom je ten trik. Být jako troky a šup k pásu. Napadá mě alternativa, když to nejde ani tam, nastup k městské policii. Zde se troky v tom množství jisto jistě ztratí. No a pak jsou tu ty noky a taky poky. Ale o tom zase jindy. Už se totiž rozednívá. A ptáci řvou jako troky....