Nezvaný host

Na cestě z práce potkal jsem smutek,
válel se od plotu ke plotu
neměl jsem kam bych před ním utek
nalepil se mi na botu

A tak si ho teď domů nesu
a je mi tak nějak do breku
S vědomím, že ho nesetřesu
vzdal jsem se myšlenky útěku

Před dvěřmi rohožka ošoupaná
jak se ho zbavit? Netuší...
Otírám podrážku, leč snaha marná
smutek už vlezl mi za uši

A tak se prevít u mě teď usadil
v mé dvě plus jedničce dělá hned změny
návštěvy odehnal, hodiny zastavil
na černo natřel mi stěny

Vyjídá ledničku, to prý už ze zvyku
v posteli drží mě, chtěl by furt spát
a večer při víně, zoufalství, za vzlyků
smutné blues v hlavě mi nechává hrát

Potkal jsem smutek, teď nechce ven
prý je mu u mě fakt skvěle
Já ale věřím, že nastane den
kdy ho nakopu do prdele