nic

venku slunce svítí
místnost prázdná je
kde život duněl
ozvěna hoduje

čas letí jak svit v dál
zastavit ho, bych si přál
to místnost čas zbudoval
v ní zůstal žal i žár

místnost jak krabice
v polici tak sedí
Oči ty prázdné
do regálů hledí

otevři krabici, pusť světlo ven
nech místnost zažít znovu ten sen
životu dopřej tu vzduch
stává se pozvolna z času duch

sny v krabicích zavřené
kdo víka jim otevře?
poznáte dveře zavřené
tam prastarý je žár

o touhu v krabicích
kdo o tu by stál
tak výprodej citů započal
ve frontě však nikdo nezůstal.....