Něha a vášeň

Zásnubní prsten měl bludičce darovat,
zplodit s ní život s láskou a věčně,
ona ho navedla, učila milovat,
lásce jen k ní, ke svojí slečně.

Pomalu učil se něze a vášni,
pobodán osudy, kostlivci ve skříni,
opojen temnem a zhýralou záští,
však nyní už jinak, oni jsou jiní.

Propukl plamen v srdci a duši,
již netekly slzy, již miloval,
věděli oba, že úsměv jim sluší,
že osud ta zloba se smiloval.

Vzápětí bludičku schvátila tma,
rodinu, oltář z hlavy ji vzala,
tornádo černé, představa, hra,
již nechtěla nic, nic o čem snila.

Zůstal teď sám s představou minulou,
s představou co spolu do duší dali,
jenom s ní co nelze mít s jinou,
pocity blaha, že spolu se vzali.

Bloudí si sám, hledajíc bludičku,
hledá to blaho, krásno a sladko,
na duši žal a se slzou na víčku,
čeká jen na tebe, vrať se mi Radko..