Pendlovky v kotli a markety bez zvonů…
;-)
» autorka: Lilith |
Jo. Víte nebo nevíte, vono je to jedno. Nemusíte vůbec tenhle fejeton číst.
Když se vám tzv. všechno sype na hlavu, pak zjistíte, že zrovna v tuto zpropadenou zasr… chvíli nemáte deštník.
Když se se mnou včera rozloučily pendlovky, dobrá, říkám si, byly starý a unavený. Dva dny jsem se je snažila vzkřísit… nic… kyvadlo se mnou nemluví.
Když se mi zdál sen o tom, že na mne padá hromada pohřebních věnců, která mne zavalila, tak jsem se raději probudila.
Když kamión spadne z dálnice ze svahu půl metru od mé hlavy, když se zrovna procházím opodál loukou… jo, všechno na mne padá… jednoduchý výklad snů? Padá toho na mě nějak moc! Za jednu noc!
Pan kotel v bytě vypíná a zapíná si, jak chce a oprava bude drahá a dva svetry a ponožky budou bezva po dobu, než důležitá součástka to spraví… Ještě, že únor je tak báječně jarní. Na zahradě kvetou veliké sněženky a sedmikrásky, jaké jsem ještě neviděla. Svět se zbláznil a je snad zmutován.
Všednost a starosti co má každý z nás. Jen třem černým kočkám, co se vyhřívají na sluníčku, je to jedno.
Nečtěte to. Známe to všichni.
A tak si večer po dni plném práce a starostí, které jsem tu raději nevyjmenovala, hezky sedím v klaunském křesle a říkám si: Holka, co čekáš od života mezi lidmi? Možná opice. Aby byla sranda. Jen tak si sedět na větvi a rozmýšlet se: Mám si ten banán dát? Jasááán! Hop a skok a je můj. Jenže…
Ne. Musím do Óbrmarketu a zelené vošklivé banány mne nelákají. U kasy na mne chvátají, ani si nemůžu v klidu srovnat tašku. Napřed pivo, pak ovoce, pak sýry a nakonec pečivo… Pokladní asi mají prémie za to, jak rychle zákazníka odmarkují. Jenže zákazník, znaven po celodenní práci, to nestíhá. Ještě že kamery nemají zvuk, to by něco slyšely.
Fakt to nečtěte dál. Páč už není o čem. Jen ten svět furt někam chvátá. Nechápe, proč já ne. Nechvátám. Chci se jen tak na ulici prostě zastavit a zkoumat psí exkrementy na chodníku nebo stovky otisků žvejkaček na nádraží… a různorodost velikostí vajglů na zastávkách, kde se nesmí kouřit… a výšku kostelních věží… a zvuk zvonů na nich v poledne… trocha pradávné nostalgie… a smog a výstavku všerůzných posprejovaných popelnic na chodnících a… víte co?
Dál tu není třeba psát, ni číst.
Jsem mimozemšťanka… proto asi nedokážu v tomhle žít…
;-)
.
Když se vám tzv. všechno sype na hlavu, pak zjistíte, že zrovna v tuto zpropadenou zasr… chvíli nemáte deštník.
Když se se mnou včera rozloučily pendlovky, dobrá, říkám si, byly starý a unavený. Dva dny jsem se je snažila vzkřísit… nic… kyvadlo se mnou nemluví.
Když se mi zdál sen o tom, že na mne padá hromada pohřebních věnců, která mne zavalila, tak jsem se raději probudila.
Když kamión spadne z dálnice ze svahu půl metru od mé hlavy, když se zrovna procházím opodál loukou… jo, všechno na mne padá… jednoduchý výklad snů? Padá toho na mě nějak moc! Za jednu noc!
Pan kotel v bytě vypíná a zapíná si, jak chce a oprava bude drahá a dva svetry a ponožky budou bezva po dobu, než důležitá součástka to spraví… Ještě, že únor je tak báječně jarní. Na zahradě kvetou veliké sněženky a sedmikrásky, jaké jsem ještě neviděla. Svět se zbláznil a je snad zmutován.
Všednost a starosti co má každý z nás. Jen třem černým kočkám, co se vyhřívají na sluníčku, je to jedno.
Nečtěte to. Známe to všichni.
A tak si večer po dni plném práce a starostí, které jsem tu raději nevyjmenovala, hezky sedím v klaunském křesle a říkám si: Holka, co čekáš od života mezi lidmi? Možná opice. Aby byla sranda. Jen tak si sedět na větvi a rozmýšlet se: Mám si ten banán dát? Jasááán! Hop a skok a je můj. Jenže…
Ne. Musím do Óbrmarketu a zelené vošklivé banány mne nelákají. U kasy na mne chvátají, ani si nemůžu v klidu srovnat tašku. Napřed pivo, pak ovoce, pak sýry a nakonec pečivo… Pokladní asi mají prémie za to, jak rychle zákazníka odmarkují. Jenže zákazník, znaven po celodenní práci, to nestíhá. Ještě že kamery nemají zvuk, to by něco slyšely.
Fakt to nečtěte dál. Páč už není o čem. Jen ten svět furt někam chvátá. Nechápe, proč já ne. Nechvátám. Chci se jen tak na ulici prostě zastavit a zkoumat psí exkrementy na chodníku nebo stovky otisků žvejkaček na nádraží… a různorodost velikostí vajglů na zastávkách, kde se nesmí kouřit… a výšku kostelních věží… a zvuk zvonů na nich v poledne… trocha pradávné nostalgie… a smog a výstavku všerůzných posprejovaných popelnic na chodnících a… víte co?
Dál tu není třeba psát, ni číst.
Jsem mimozemšťanka… proto asi nedokážu v tomhle žít…
;-)
.
Tipů: 9
» 17.02.20
» komentářů: 12
» čteno: 513(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.02.2020 - 22:29
1 
„U kasy na mne chvátají, ani si nemůžu v klidu srovnat tašku. Napřed pivo, pak…“
Lil, na jednu stranu se ale zase nemůžeš tak úplně divit – ta manipulace s přibližně čtyřiceti lahvemi přece jen nějakou tu dobu zabere… ;-)
Lil, na jednu stranu se ale zase nemůžeš tak úplně divit – ta manipulace s přibližně čtyřiceti lahvemi přece jen nějakou tu dobu zabere… ;-)
» 18.02.2020 - 11:08
1
Tak to jsme dva. Také nechvátám. Akorát, že já proto, že už nemůžu. Takže vlastně chvátám. Ale pomalu.
Pěkně jasem si početl.
ST
Pěkně jasem si početl.
ST
» 18.02.2020 - 17:38
byron
1
Dopředu se omlouvám za použitý vrlgarismus, ale svět se v prdel obrací...to by řekl klasik:-).
Tak sand doplnit palivo a odlet...
ST
Tak sand doplnit palivo a odlet...
ST
» 18.02.2020 - 19:43
Ringo: Myslíš, že jsem pivní skaut? To mi říká můj tatík, když vypiju dvě piva za den... hihi :-) Kujůůůů :-)
» 18.02.2020 - 21:06
1
Mně je z toho počtení velké smutno, vidím to šedě, až popelavě, díky za ty sněženky, které na té hromádce pohřebního popela vyrostly, milé Slunce. Třeba pendlovky a kyvadlo odstartovaly brzký návrat Tvé Světelné lodi do Tvého vesmíru..
ST a Z
ST a Z
» 18.02.2020 - 21:11
Kajuta: Kujíkujů byť za smuténkový komentík... Jsem pozitivní tvoreček a dycky věřím v to lepší... buď se splní nebo ne... dycky se jde dál ;-)
» 21.04.2020 - 08:41
Li já si fajn početla nechvátam (diky zásobam nenakupuju)a objevuji třeba tohle počtenícko nebo činnosti na které jsem dříve neměla čas tato doba mi ho dala jupiiiii
JO a když už musím nakoupit tak do malého soukromého obchůdku poušti tam jen dva lidi naráz a nikdo nespěchá
JO a když už musím nakoupit tak do malého soukromého obchůdku poušti tam jen dva lidi naráz a nikdo nespěchá
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Věci, plíseň, prach… | Následující: Cupitání po strunách času