splín

sedím, jsem a nevnímám
sedím, pro svět jsem sám

oči vidí to co není
duše cítí, co cítit nesmí

sedím a svět nevnímám
uzavřen v mysli své

dýchám, ještě tedy žiji
jím, tedy sebe přežívám

slunce svítí, vnímám chlad
vítr fouká, chci pevně stát

jak přežít sebe sám
co tady vlastně povídám

jak poznám, že už nejsem
tak uvnitř mimo život sám

jak vítr odvál z dlaní prach
jak poznat život, strach

jak ztratit i sebe
jak vnímat klidné nebe...