první noc

první noc v novým zámku

v podvečer
slyším zvuky
z toho sportbaru
bydlím přímo
nad ním

stalkuju svou duši
za hlaholu hlasů
jejichž slova
neumím rozeznat
ač zřetelně je slyším

z okna vidím
jak pouliční lampy
ozařujou kostel
zvony za pár hodin
odbijou půlnoc
pro mě
už je ráno
a v ložnici
mi svítá jaro

pořád stojím u okna
cítím jemnou vůni kouře
jak lidi čaděj před barem
někdo se směje
někdo křičí

prášit na nábytek
se bude vždycky

Tipů: 10

» 03.02.20

» komentářů: 10

» čteno: 397(13)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (10)

» 03.02.2020 - 19:21

Tara

Některá míSTa tvé básničky mi přijdou pěkná, např. ten civilně pojatý začátek. Dala bych pozor na slova jako duše, taky na koncovky - ozařuJOU, odbiJOU, nepůsobí dobře... měj se a piš a čti a piš :-)

» 03.02.2020 - 19:41

LadyUnknown

Tara: díky :-) ty koncovky jsou záměr. a s duší taky nemám problém. ale děkuju, chápu, že ne každýmu takhle psaný básně vyhovujou. :-D :-)

» 03.02.2020 - 19:46

byron

Herdek, ouplně jsem dostal chuť na cigáro...:-)).
Líbí se mi, jak je to napsaný...s takovou civilní atmosférou, která umí vtáhnout. Všechno je pěkně vidět, slyšet...cítit...:-).
Jdu si dát retko...:-).
Tobě ST.

» 03.02.2020 - 20:40

LadyUnknown

byron: moc díky :-) ano, přesně tak... život není vždycky učesanej... a tak to má bejt... :-)

» 04.02.2020 - 09:54

ttragelaf

bezva bar
a okna z ložnice
jaro světlo tma
a
včil.... řeknu

bezva styl

» 04.02.2020 - 18:16

LadyUnknown

ttragelaf: díky :-)

» 04.02.2020 - 19:18

Psavec

ST.