Obálka

Čepelí prořízla červenou obálku,
chyběl jí pocit, co znala jen ona,
bojové myšlení ač nešlo o válku,
nemohla vydržet, ovládla touha.

Bělavý dopis se objevil v náručí,
posetý slovy co znamenaj bytí,
přečíst si verše co s tebou se slučí,
kapky se z očí pod lampou třpytí.

Sepsané pocity, touhy a tužby,
sepsány do veršů, do slov a vět,
papír a pero již odvedly služby,
toužíc jen po tom obejmout smět.

Schovala obálku v přihrádce stolu,
přidala rudou k ostatním slokám,
přeci jen oba dva touží být spolu,
chybíš mi, miluji, své srdce smekám.