Čas neléčí, když nechce...

Čas neléčí, když nechce,
čas je šarlatán
A vzpomínky
se vrací ze všech stran

Píšu vám Ortene,
v pořadí verše třetí
tyhle jsou o smrti
a taky o početí
kdy dobré umírá,
a to zlé se rodí
kdy dobré umřelo,
a duše omarodí

Čas neléčí, když nechce,
čas si pohrává
A z jasných jiter dělá bolavá
Tmu dovnitř usadí,
tmu, jak havraní křídla
Tu černou tmu,
ve které se vzhlídla
i propast nejhlubší až na dně oceánu
Tmu, které odejít se nechce ani k ránu
Tmu co spolkne i tvůj vlastní stín
marně hledáš ho pak na dně sklenic vín

Čas neléčí když nechce, čas je šarlatán
a je jako jeden starý pán
co má malou zašlou apothéku
a v ní rady dává místo léků

"Co byste mi radil na modřiny
co na duši zanechaly činy?
A co dát na těžký pocit viny?
A jak prosím léčit srdcetřas?
Jenom pane neříkejte čas!
čas totiž neléčí když nechce, čas si umí hrát!
Co dlužím? Pět set padesát?"

Píšu Vám Ortene, v pořadí verše třetí
ty co k vám zpět v čase nedoletí
čas totiž neléčí když nechce, čas se zastaví
a nechá všechny srdce bolavý
se toulat tam, kde už se netoužívá
píšu Vám Ortene, a nevím kolik zbývá...