Bytí

sedím si sedím, uvnitř prázdno mám
sedím tak tiše, v hloubce rozjímám

nám oči zavřít, mám zůstat sám
mám oči zavřít a již nevstávat?

tak sedím tu zvolna tiše
pak do duše své se nořím

proč věcmi některými, mozek duši mořím?
to proto, že srdce svůj hlas má...

že já ho poslouchal, duše bláznivá
kam jsem to došel, to nevím vůbec já

kam kroky své pošlu, než poznám věčný sen?
to ni Bůh neví, je život jen šílený ten sen?