Leviatan

Přísvit
paprskem pohladil
a jemně pošimral
v moři rozvalený
vlnkami omývaný
ostrov nevelký
obrostlého hřbetu
leviatana starého,
leviatana spícího,
leviatana hnípajícího,
v plné síle lenošícího
a zasněně...

... snícího o světélkující maně, ó snídaně,
o táhlých písních svých souputníků,
o kravách plujících se stádem oddaně,
o sauně a lázních kol rovníku...

... o letu albatrosa v kumulu bouřkovém,
o z vod Slunce svítání dech beroucí,
o nazrzlých pannách v moři Sargasovém,
o tichu v tichu pod bouří řvoucí...

... o pokladech jež vezla Archa Noemova,
o mrsknutí ocasu po obtížném člunu,
o krakaticích ve sklepeních svého domova,
i o vůni dechu oceánu při monzunu...

... stále zasněný
líně se zhoupnul,
oblak dechu v nebe vyvalí,
ploutví vpřed se lehce hnul
vstříc výkřiku, ač jej neslyšel –
„Támhle chrlí!“