Princezna Smrti

Pomalu se zlá princezna,
zrozená ze zla, probírá ze sna.
Ty, po tom, co ses na ní podíval, zesláb.
Hlava se ti motá v temnotách.
V srdci bodá, hlodá tam a hledá led a
léta starou bolest, v níž se najde a létá.
Nenávist v mysli agresivně kreslí mně.
Obvykle silně udeří do srdce, jež neotvírej. Je u dveří
ve futeři a škemrá: "Otevři!" - Kdo uvěří,
výjde za ní, tváří spanilou, se zraní.
Srdce vyřízne ti, ty spadneš do spaní
s paní smrti!
Její provaz je pro vás, k oltáři smrti doprovází
a bodá s kopím. Nikdo z vás už se nevzchopí.
Srdce skoupí skoupých za časů soudných,
kdy jsou u tvých nohou břemena,
s kterými se občas my všichni dřeme,
s hříchy přeme, až se v tom zavřeme,
uvnitř vřeme, řveme!
Ruce znehybnil řemen, o který zápěstím třeme,
potřebujem ven!
A tak lana předem předem,
po kterých na druhou stranu přejdem
tam, kam si přejem,
stejně jako ať to přejde, až to přejdem!
Vzhled skrývá v podobiznách
v tvářích, na který bys sáh, tváří
se, že si dá říct, přitom jde jí o to vysát,
nalákat na hřích tě, což se jí daří - Na hřiště svý.
Z neviny tě svlíká a děsí tím, co jsi za nešťastníka,
než tě sní!