Sladké sny

Jas monochromně září
v sněhové vločky se mění
a v myšlenkách mi víří.

Na klidné místo se ubírají
pocity v barvách akvarelu,
aby tiše, klidně spočinuly.

Sladké sny,
už mi není třeba těla.
S bohem,
s tebou být, bych zase chtěl.

Nepřijde ti to jako ono osamění,
které s věčností tvoří mé spojení?

I kdybychom se více neobjali,
věř mi – nerozplynu se v mlhách.

Řetězy... řetězy...
štěstí...