Kometa

Bílý papír o slova prosí,
křída noci,
co ruku vede,
šálivé stíny ze slov přede.
Hvězdy jak žluté lampy,
světlušky v krocích,
stíny se houpou v bocích.
Drobky křídy,
ulpí mi všude,
stříbrný okraj člověčí bídy.
Čmárám si ve stínu,
bez lampy,
hostinu,
hostinu noci,
s půlkou,
své houpavé moci.
Do hvězd jak do dlaní,
útržky psaní padají,
padají hvězdy,
hvězdy,
co prosí,
pod lampou u zdi.
Bílá má moci,
celou svou nocí,
černou tou křídou,
ztratím se v koncích,
jak kometa.
Okraj svůj stříbrný,
vykřičím do světa.