Šašci a královna

Byla jednou jedna královna ze zámku

- šíleně smutnýho -

křišťálem střevíčků

šlapala mezi porcelánovými slony

pro ní nedůležité důstojnosti

nic nebylo dostačující

nic nebylo nad rámec

lež měla dlouhé nohy

a příběhy jen malé zrnko pravdy

z trůnu nadřazenosti

určovala běh věcí

Milujte mě

Služte mi

Bavte mě

vy šašci klauni chátro

já rozhodnu koho milovat

koho ignorovat

koho odměňovat

koho zatracovat

koho popravovat

je jedno kdy

a v jakém sledu

a za co

je jedno

že mrazí u srdce

že je to nefér

že to bolí

až v konečkách nervových zakončení
.
.
.
Byla jednou jedna královna

a ta oblékala myší kožíšek

pokaždé když potkala

někoho kdo ji neznal

nasazovala masku

a ladila hlas

dobrá královna svého lidu
.
.
.
a pod povrchem

v hloubce

jí krví tiše tepalo jméno

smutné šílené
.
.
.
královna ZLOBA