Se toulám…» autorka: Lilith |
Se toulám vnitřnostmi poznání.
Poznání čeho?
Možná ponožky, co má na palci díru.
Nebo vnitřní silou zloby zlostných lidí.
Kudrnaté pocity, co znějí jako vlna v šustotu dějin.
Prohání nás stres. Proč? Pustíme ho k sobě. Proto.
Nepouštím ho, mám závoru, co je sice chatrná, ale účinná.
Se toulám představami lepšnosti.
Lepší že všechno bude? Kdepak. Nebude.
Ale je báječné tomu věřit. Tak možná bude. Jo!
Víra má sílu, která nás přivede na tu správnou cestu.
Nemyslím teď Boha, ale cokoli v co věříme.
Třeba věřím v díru v ponožce. Na rozdíl od Boha ji vidím.
To je přece skvostná filozofie… usmívám se.
Se toulám. Ráda se toulám. V hlavě svých bláznivin.
V přemýšlivém okamžiku v přítomnosti cizí opilosti.
Sedím v poklidu své uzavřenosti a vypnutosti.
Nic jiného nezbývá, když cizí opilost se vedle v pokoji vzteká.
Se toulám svou prozřetelností včasného útěku od stresující cizí opilosti.
Mám poupata ve vlasech. Poupata svobody bohémů. Brzy vykvetu.
Protože konečně opouštím cizí opilost.
To je přece skvělá filozofie. Jít do svého od jeho.
Jít za skutečností, kde není opilost, kde není vztek.
Kde jsou jen staré desky po mamince i po babičce
a vůně přenoskové nostalgie
a pivo a vzduch, co se dá konečně dýchat.
Jen já a hudba, jen já a vzduch, jen já a já sama se sebou.
Se toulám slovíčky a myšlenkami…
Se toulám ráda… čímkoliv a kdekoliv… zase holka veselá…
Ve společnosti lidí, co nenesou známky cizí opilosti
ale pohody a legrace a lásky a pochopení…
Díky, že existují rozhodnutí, ke kterým najdeme odvahu je vykonat…
Třeba zašít díru v ponožce… to je vlastně také nostalgie,
jako zašít si díru v životě a věřit, že se nikam nepropadnem…
mít pod nohama zase pevnou zem
;-)
.
pranostalgie:
https://www.youtube.com/watch?v=lI5ORDi7yOs
.
Poznání čeho?
Možná ponožky, co má na palci díru.
Nebo vnitřní silou zloby zlostných lidí.
Kudrnaté pocity, co znějí jako vlna v šustotu dějin.
Prohání nás stres. Proč? Pustíme ho k sobě. Proto.
Nepouštím ho, mám závoru, co je sice chatrná, ale účinná.
Se toulám představami lepšnosti.
Lepší že všechno bude? Kdepak. Nebude.
Ale je báječné tomu věřit. Tak možná bude. Jo!
Víra má sílu, která nás přivede na tu správnou cestu.
Nemyslím teď Boha, ale cokoli v co věříme.
Třeba věřím v díru v ponožce. Na rozdíl od Boha ji vidím.
To je přece skvostná filozofie… usmívám se.
Se toulám. Ráda se toulám. V hlavě svých bláznivin.
V přemýšlivém okamžiku v přítomnosti cizí opilosti.
Sedím v poklidu své uzavřenosti a vypnutosti.
Nic jiného nezbývá, když cizí opilost se vedle v pokoji vzteká.
Se toulám svou prozřetelností včasného útěku od stresující cizí opilosti.
Mám poupata ve vlasech. Poupata svobody bohémů. Brzy vykvetu.
Protože konečně opouštím cizí opilost.
To je přece skvělá filozofie. Jít do svého od jeho.
Jít za skutečností, kde není opilost, kde není vztek.
Kde jsou jen staré desky po mamince i po babičce
a vůně přenoskové nostalgie
a pivo a vzduch, co se dá konečně dýchat.
Jen já a hudba, jen já a vzduch, jen já a já sama se sebou.
Se toulám slovíčky a myšlenkami…
Se toulám ráda… čímkoliv a kdekoliv… zase holka veselá…
Ve společnosti lidí, co nenesou známky cizí opilosti
ale pohody a legrace a lásky a pochopení…
Díky, že existují rozhodnutí, ke kterým najdeme odvahu je vykonat…
Třeba zašít díru v ponožce… to je vlastně také nostalgie,
jako zašít si díru v životě a věřit, že se nikam nepropadnem…
mít pod nohama zase pevnou zem
;-)
.
pranostalgie:
https://www.youtube.com/watch?v=lI5ORDi7yOs
.
Tipů: 15
» 25.11.19
» komentářů: 18
» čteno: 549(21)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Nekonečná spirála k poznání
» 25.11.2019 - 19:51
Ať je tvá zašitá ponožka jak roztančená stonožka. :-)
Rád se toulám tvým myšlenkobraním a palec nahoru (i bez ponožky) tvému rozhodnutí. :-)
Těším se na Tvůj výkvět, vím už dávno, že jsi pěkné kvítko. :-)
Milé Slunce, nacházíme teď oba společné zalíbení ve vůni retro věcí. ;-)
ST a Z
Rád se toulám tvým myšlenkobraním a palec nahoru (i bez ponožky) tvému rozhodnutí. :-)
Těším se na Tvůj výkvět, vím už dávno, že jsi pěkné kvítko. :-)
Milé Slunce, nacházíme teď oba společné zalíbení ve vůni retro věcí. ;-)
ST a Z
» 25.11.2019 - 20:00
Kajuta: Milý Kajuťáčku, svět je tak přetechnizován a předigitalizován... a... však to všichni známe... práskne sem kometa a nezbude nic...
že když jsem do prstů snad po sto letech uchopila přenosku retrogramofonu, až slza v oku se třpytla nad tou pradávnou jednoduchostí života v dobách dřívějších... ;-)
Děkuji za tvůj souznějící komentík... doba asi dospěla k tomu být malinko staromódní, aby se v současném světě ze člověka nestal jen konzument všeho, co je in a nebyl za debila, když nemá doma ani TV, což nemám... ;-))
Díííky ti, milý poeto... kdoví, kam se život lidský bude ubírat... ten můj našel novou cestu... snad je správná ;-)
že když jsem do prstů snad po sto letech uchopila přenosku retrogramofonu, až slza v oku se třpytla nad tou pradávnou jednoduchostí života v dobách dřívějších... ;-)
Děkuji za tvůj souznějící komentík... doba asi dospěla k tomu být malinko staromódní, aby se v současném světě ze člověka nestal jen konzument všeho, co je in a nebyl za debila, když nemá doma ani TV, což nemám... ;-))
Díííky ti, milý poeto... kdoví, kam se život lidský bude ubírat... ten můj našel novou cestu... snad je správná ;-)
» 25.11.2019 - 20:12
Milé nadevěcové čtení. Přeji Ti ty nejkrásnější díry v ponožce, a ať vedou do nových vesmírů. ST
» 25.11.2019 - 20:14
M.A.Rek: Díky ti, vesmířanka Lil se jednou vrátí domů mezi hvězdy, tam je fakt doma ;-)
» 25.11.2019 - 20:16
„Nic jiného nezbývá, když cizí opilost se vedle v pokoji vzteká.“
Lil, tak přehánět jsi teda nemusela, teď si budou všichni myslet, že jsem nějakej nesnesitelnej alkoholik. A já měl přitom jenom malinkatou opičku. A až po dvou dnech. ;-)
Lil, tak přehánět jsi teda nemusela, teď si budou všichni myslet, že jsem nějakej nesnesitelnej alkoholik. A já měl přitom jenom malinkatou opičku. A až po dvou dnech. ;-)
» 26.11.2019 - 17:21
byron
Tak tak...vytoulat se pryč...domů...:-).
A Sinatra je skvělý "doprovod":-).
ST
A Sinatra je skvělý "doprovod":-).
ST
» 27.11.2019 - 19:50
ttragelaf
ST*
» 02.12.2019 - 19:34
Kapka: Děkujů, Kapičko, makám jak divouch, na modro čas nezbývá, ale já to napravím, neboj, až bude vše hotovo, budu psát jak čert... hihi :-)
» 02.12.2019 - 19:36
byron: Vytoulávám se však pomalu, i když během měsíce jsem stihla překopat část života :-)
Kujůůů :-)
Kujůůů :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Tělo moje, domove... | Následující: Svícuji