A.v_doteky07
Z cyklu, podzimní smrti..
» autor: Amadeus » Básně / Balady, romance |
Obklopen tmou
v pokoji sedím.
Venku vítr,
hrající si
mezi větvemi.
Jako dítě s vlasy matky,
která se na něj směje.
Mé srdce pláče.
Toužíc po mé lásce.
Znechucen.
Odrazem zrcadla,
mého.
Tváří se stejně.
Avšak,
já neznám jeho.
Jsem ztracen v
podzimu.
Jako moje duše.
Obklopen čtyřmi stěnami,
a venku je podzim.
Odpusť.
v pokoji sedím.
Venku vítr,
hrající si
mezi větvemi.
Jako dítě s vlasy matky,
která se na něj směje.
Mé srdce pláče.
Toužíc po mé lásce.
Znechucen.
Odrazem zrcadla,
mého.
Tváří se stejně.
Avšak,
já neznám jeho.
Jsem ztracen v
podzimu.
Jako moje duše.
Obklopen čtyřmi stěnami,
a venku je podzim.
Odpusť.
Tipů: 3
» 23.11.19
» komentářů: 2
» čteno: 456(5)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.11.2019 - 22:29
byron
Podzim ve svých melancholických konturách odpustit umí...a vždy radí...nedopusť...
ST
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: A.v_doteky06 | Následující: A.v_doteky08