Je jako...

Je jako růže stvol,
ve vůni slova
do krve trn bodne.
Je jako noc,
jež za svitu luny
hvězdám vládne.

Je jako vřed,
řezem do živého
hnis vyhřezlý.
Je jako oceán,
se solí v očích,
hluboký a zběsilý.

Je jako sen,
noc temných děsů,
i smyslů probuzení.
Je jako droga,
kdy něco schází,
závislost, opojení.

Je jako číše vína,
opojná pro jednoho,
druhý z ní zbledne.
Je jako větry,
někoho otráví,
jiného ze židle zvedne.

Je jako úder pěstí,
hvězdy před očima
a hlava v oblacích.
Je jako oheň,
někoho dopálí,
a básník shoří jako vích.

Je jako u soudu kauza,
svědectví dává, žaluje,
soudí, a ano, je i vinná.
Je jako stoka,
v bublavém kvasu
temnota odplavená.


Ten písmen shluk
a slovíček zvučných,
to je ta báseň,
písmenka, co zaryjí se
do duše, a srdce svalu,
do hloubi, až na dřeň.