A. S. Puškin

sníh zkropený tvou vřící krví,
jím leden tvou vlast přikryje,
tys nebyl jediný, ni prvý.
To pistol leží v ruce tvé?
Jedna střela, tolik stačí,
Bys ze světa byl sprovozen.
Komu teď vavřín slávy patří?
Vždyť bránil jsi svou ženu jen.
Za čest její, či tu svou
Život sis krutě dal sám vzít?
Proč Bůh dal tobě cíl minout,
A Francouzi tě zastřelit?
Krev tvá leskne se a třpytí
V té bílé sněžné perleti,
Tvé pero více nezachytí
Námět, jenž ti přiletí.
Vlastenec a velký básník,
Tak dál tě budou nazývat.
Pro dopis, jeho obsah zrádný,
Věčně musíš, Sašo, spát.