Ticho

Ticho v prostoru přebývá,
vlastně,
už moc tu s námi nebývá.

Mezi planetami
šum Ticha stále jest,
byť ze Země šíří se zvuků zvěst.

Ticho však v prostoru přebývá,
na lodi ticha převozník pobývá,
lidí na vlně však moc
nebývá...

Pojď ...
kyne Ti na plavbu svou,
sdílej vše v Tichu,
jen oči zvou...

Jak pluje v dál Vesmírnou,
prolne tou krásou nesmírnou.
Tvarů, barev, vůní osvícen
hoříš obrazem srdce,
očím, veskrz uchvácen.

Zastaví se i tlukot v hrudi Tvé,
s Té krásy vůkol líbivé.

Rušit té plavby klid,
už nejde jen přihlížet,
opovážlivost srdce tep
nevíš kam dřív se rozhlížet.

Přec,

jak doma bys tu byl
zapojit v tvorbu
chceš se...
ze všech sil.

Leč,

Ticho v prostoru přebývá
a v lásce blaho
...

tiše se ukrývá...