Báseň o něm

Ve svahu latrína vyhloubená,
pavouk pod stříškou sítě snová,
z vyhlídky krajina široce rozevřená,
v podvečer tak krásná, až snová.

Na kládě v zadumání sedím a sním,
co po mně zbyde, filozoficky dumám,
do vlastí českých hloubavě hledím,
myšlenka je venku, již jasno tu mám.

Do dáli zástupy se táhnou všech těch
toužících po sobě zde odkaz zanechat,
a jen pár šťastlivců nemá ten pech,
by tím jediným se mohli chlubit, kochat.

Ač to jediné po mne tu zůstane, budu rád,
jiní když štěstí budou mít – a přestanou srát.