Příběh snu začíná

Jednou jeden moudrý pán řekl, že pro mne a mého přítele je svět jedno velké hřiště.

Když se člověku daří a těch pár starostí, co má, překousává tak nějak statečně a s nadhledem, zbývá trocha času i na hraní si se životem. Jenže z toho překousávání už mám unavené čelisti… přestalo jich být pár…

A tak jsem se najednou rozhodla, že si život hezky změním snad k lepšímu. Svobodnému.
A začala hledat bydlení, kde budu moct být nerušeně sama sebou, kde se nebude vztekat opilý manžel. Už si nemáme co říct… Každý jsme sám. Jen dva spolubydlící už pár let, kdy jsme rádi, až ten druhý někam odjede… a já odjíždím na víkendy čím dál raději…

A tak jsem si našla své bydlení.

Prošla pár bytů, jeden byl přeplněný hrozným nábytkem, další na rušné páchnoucí ulici. V jednom byl dokonce pěkný spálený otisk žehličky v parketách uprostřed obýváku. Našla jsem si krásný prosluněný se dvěma balkóny a zamilovala se do něj, ale než jsem stihla zavolat, majitel ho pronajal za úplatu někomu jinému.

Nakonec to vyšlo. Báječný, obrovský byteček s ložnicí na východ a obývákem jak taneční sál na západ se dvěma okny do prosluněných zahrad, spacím - úložným pódiem z masivu… a koupelnou s velikým oknem do zahrady… jůůů. Z bublin vany mohu pozorovat mraky a vítat svého múzáka. A ta zahrada pod okny patří k domu… krása k lenošení, která se nevyrovná nějakým dvěma balkónům.

Sešly jsme se s paní makléřkou a paní majitelkou a povídaly a povídaly a podepisovaly a nakonec…

„Víte, je strašný, když ztratíte člověka, kterýho moc milujete… Před pár lety jsem pohřbila manžela a realitní kancelář mi zůstala… musela jsem ji ze dne na den převzít a tak jsem měla tolik starostí, že ani nebyl čas truchlit… i když pořád někdo volal na jeho mobil… začínala jsem znovu sama s dětmi a úplně od začátku a ustála to a realitka jede dál…“ Rozpovídala se náhle paní makléřka a v očích se jí zatřpytilo.

Paní majitelka k tomu doplnila:
„Manžel mně opustil, když byla dcerka malá a tak jsme začaly nový život samy a první týdny spaly jen na matracích.“

„Vám manžel zemřel, vás opustil a já zas opouštím manžela.“ Zestručnila jsem se já.
(měla jsem spíš říci spolubydlícího)… Popřály mi hodně štěstí do nového začátku.

Tak jsme účastně dojatě pokývaly a podepsala jsem smlouvu.

Teď mám úžasně kreativní období vybírání nevšedního nábytku, připravování pár kousků nábytku včetně piána, keyborgu a dubové knihovny z domova ke stěhování. A už se těším, až si sednu do nového klaunského křesla... Mám spoustu věcí… a hromady knih… Není to jednoduché, ale…

za pár dní se otevřou dveře mého bohémského svobodného bytu.

A svět se opět stává hřištěm pro kreativitu a psaní a preludování a tancování a vejletění a cykloturistikování a milování a malování a šperkování… jůůů… mimochodem, v domě jsou již tři klávesisté. Paní majitelka sama hraje a vybírá si jen bezva nájemníky.
Díky, že jedním z nich jsem i já…

Tak nějak neskromně si držím palce, co jinýho mi zbejvá...
A přítelíčkovi mému zlatému tímto moc děkuji za maxipodporu a pomoc.
Prvním hostem bude ON. A celý svět zas naším velkým hřištěm.

;-)


.