ten pocit když čtu svý starý básně

verši roky starých básní
pročtu se do srdce malé hloupé
holky
a úplně ji vidím před očima
a úplně vím co v danou řádku cítí
všecky
ty
smutky

a nad hlavou mi pluje všecko o čem sní
s někým se smát
a cítit se doma
být chtěná přitom svá
a prostě jak tak mladý holky chtívaj
trochu lásky
a jak to u těch větších bývá
na kterou dělaj
že nevěří

tak ji to bolí a slzy z těch básní
jsou i na mě příliš slané
tak ji chci obejmout a říct
nesmutni
vydrž
bude líp

až z veršů skočím zpátky do teď
poskočím ještě kousek k tobě
s vědomím že můžu povědět

že už asi náhle věřím
že se cítím svá a chtěná
směju se, ty jsi moje doma
prostě všecko
o čem sním