Blednoucí všednost
následující báseň byla složena za doprovodu této skladby a na základě prožitých pracovních zkušeností v jednom pražském domově seniorů https://www.youtube.com/watch?v=EFPvcqnnkS4
» autor: Stolenheart |
ráno co ráno
bludný stíny
nad klientem domova seniorů
probírají se z kómatu
naděje na lepší život
pomaličku vyhasínaj
když kouř z dalekejch komínů
k nebesům stoupá
kde jsou všechny ty časy…
co prožil v radosti
a v řekách plamenejch lásek
to už si nepamatuje
snad jen jeho deník
v šuplíku nočního stolku
díky škrábancům inkoustovýho pera
nadále drží svoje tajemství
večer co večer
rád by klient pomohl pani pečovatelce
tý pani ve žlutym pracovním oděvu
unavený zrychlenym tepem doby
unavený mnohočetnejma směnama
v jejím diáři
ne, bohužel nemoc stáří přepadla starého pána
vstal a bloudí po domě, nic ani nikoho nepoznává
tvář živé beznaděje ukazuje se den co den v zrcadle koupelny
a pečovatelka kmitá z pokoje do pokoje
ze světlý chodby, do tmavých pokojů zmatených pamětí
ze zpěvu rádia, do zpěvu vědomí nad propastí osudu
noc co noc
souhvězdí zjevuje se na zaprášený zemi jídelny
a hrnky na ubrouscích
čekají na první ranní příchozí klienty, jejich asistenty
na konci krmení, spousty nedojedených snídaní
zůstává ležet bez chuti na vozíku s použitejma talířema
a tak mouchy létaj nad namazanejma chlebama, spokojeně hmyz mlsá
celé dopoledne pak vyrovnaný v kroužku jsou
všechny ty klienti, ktereý ještě zvládaj aktivizaci
zatímco na patrech….
stres zaměstnance ovládá
imobilní klienti na lůžkách přejou si,
aby je někdy navštívila rodina
bludný stíny
nad klientem domova seniorů
probírají se z kómatu
naděje na lepší život
pomaličku vyhasínaj
když kouř z dalekejch komínů
k nebesům stoupá
kde jsou všechny ty časy…
co prožil v radosti
a v řekách plamenejch lásek
to už si nepamatuje
snad jen jeho deník
v šuplíku nočního stolku
díky škrábancům inkoustovýho pera
nadále drží svoje tajemství
večer co večer
rád by klient pomohl pani pečovatelce
tý pani ve žlutym pracovním oděvu
unavený zrychlenym tepem doby
unavený mnohočetnejma směnama
v jejím diáři
ne, bohužel nemoc stáří přepadla starého pána
vstal a bloudí po domě, nic ani nikoho nepoznává
tvář živé beznaděje ukazuje se den co den v zrcadle koupelny
a pečovatelka kmitá z pokoje do pokoje
ze světlý chodby, do tmavých pokojů zmatených pamětí
ze zpěvu rádia, do zpěvu vědomí nad propastí osudu
noc co noc
souhvězdí zjevuje se na zaprášený zemi jídelny
a hrnky na ubrouscích
čekají na první ranní příchozí klienty, jejich asistenty
na konci krmení, spousty nedojedených snídaní
zůstává ležet bez chuti na vozíku s použitejma talířema
a tak mouchy létaj nad namazanejma chlebama, spokojeně hmyz mlsá
celé dopoledne pak vyrovnaný v kroužku jsou
všechny ty klienti, ktereý ještě zvládaj aktivizaci
zatímco na patrech….
stres zaměstnance ovládá
imobilní klienti na lůžkách přejou si,
aby je někdy navštívila rodina
Tipů: 9
» 07.10.19
» komentářů: 6
» čteno: 414(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 08.10.2019 - 19:39
byron
hm...smutná realita
působivě napsané...
ST
působivě napsané...
ST
» 09.10.2019 - 15:17
Elisabeth.S
STres, bolest, utrpení... :'(Velmi živě podáno!
» 10.10.2019 - 08:43
Opravdu autentické, vzpomínám na babičku, na její svět v penzionu pro seniory a taky na to že i ona byla mladá, krásná a šťastná...ST za téma i za zpracování
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Večerní telefonát | Následující: Taková malá rozjímání v babím létě