Umírání

Dlaně jsou těžší ptačích křídel
ani noc je nedokáže unésti
to vánek šeptá úděl
jemuž mráz běhá
v houštiny pro klestí …

Kdo by dokázal
ze srdce
uzrálé slívy setřásti
to jen listí zlátne v žal
a rosa v trávě
štká ze stříbrné účasti.

A luna s obsidiánovým nožem
vstřícná k obětinám
v nebožtíkově těle
otevírá brány bolesti.
To že se odvážil za života
rozbíti okno v cele
mnohým láskám
prchajícím za štěstím.

Srdce křídly tluče
Ptáku leť !
závrať odeznívá
v duši bolestivá sněť.

Jen ta snítka zlatého jmelí
tak veselá
po té naději
v té písničce zpívá…