Tichý vrah

Pavučina v šerosvitu,
schová se až za úsvitu.
Cítím ji i její chvění,
přece tu je, anebo není?

Jemná jako hedvábí,
dotek však smrt přivábí!
Osm nohou v zubech jed,
kousnutí je smrtelné.

Muška na lep chytla se,
klade odpor, zmítá se.
Marné její úsilí,
pavouk je tu za chvíli.

Usmrtí ji hnedle jedem,
zavine ji před obědem.
Hrob z vláken má utkaný
na věčnosti prolkaný.

Pavučina stříbrem tkaná,
ranní rosou proplétaná.
Taj smrti je schován v ní,
ve větru jen tiše zní.