Vteřina

I když se to nezdá,
i když to tak nevypadá

ve vteřinách se rozhoduje o našem životě.

Nemyslím teď přímo,
třeba při havárce na dálnici,
to je jasný.

Myslím to jak si rozhodujeme o naší budoucnosti.
Každý sám o své, né globálně.

Vybrat si musíš TEĎ.
Buď řekneš "ano", "ne" nebo nic.
Mlčení je taky odpověď.

Nebo takhle:
Rozhodovat se můžeš jak chceš dlouho
ale v tý jedný vteřině to řekneš.

"Ano"

"Ne"

A je to.

Někdy při hádce snad nemáš ani tu vteřinu a co řekneš už nejde vzít zpět.

A to mlčení kdy si dáváš čas na rozmyšlenou může být jasnější odpověď než jakákoliv slova.

Pár takových vteřin,
pár takových rozhodnutí nebo nerozhodnutí nám utváří vztah s tím druhým.

A tento vztah nám za pár let mění způsob chování k ostatním a to nám mění vztahy s nimi.

A to nám mění život.


Jak se člověk rozhodne v té první rozhodující vteřině?
Dobrá, tak ještě v té druhé a třetí.

A proč se tak rozhodl?

A které to vůbec jsou?

Když jako novorozenec začnu řvát hned co pocítím hlad nebo jsem pomalejší a neprůbojnější a mlčím a rozhoduju se ještě půl minuty?

Některé věci jsou dané, neříkejte mi že není osud.