Záchvěvy léta

V záchvěvech léta,
z klasů jsou pole již svlečena,
a v záchvěvech studu z podzimu,
všechna slova hřejivá již vyřčena.

Záchvěvy paprsků posledních,
září a topí se v říční hladině,
záchvěvy prdýlek cikád,
cvrkají v poslední léta hodině.

Záchvěvy stínů se dloužících,
dříve, ještě než večer nastal,
i lístků sluncem prozářených,
stromu, jež ze stínu lesa vyvstal.

V záchvěvech vzpomínek na léto,
ještě teplo je, a už chlad se vkrádá,
a v záchvěvech brvy, při očí setkání,
záchvěv retu, když polibek vkládá.

V záchvěvech pápěří a babí léta,
stelou si ve vlasech a v bodláčí,
záchvěv větru pročísne i strniště mé,
však neodvane, co na duši tak tlačí...