Na zapoměnkách» autor: Hermes |
Nenáležíme si,
jsme každý zvlášť
jako větrem otrhaný strom
když hořkne rozedranou kůrou.
A v marnivosti touhy
jeho květ vyhasl
a jeho plod se schoulil
do sepjatých pěstí jádra
jsme i v sobě sami
na samotce jírovců
a buličí oči našich dětí
se nemohou vyplakati z pláče
na zapoměnkách pod rosami …
jsme každý zvlášť
jako větrem otrhaný strom
když hořkne rozedranou kůrou.
A v marnivosti touhy
jeho květ vyhasl
a jeho plod se schoulil
do sepjatých pěstí jádra
jsme i v sobě sami
na samotce jírovců
a buličí oči našich dětí
se nemohou vyplakati z pláče
na zapoměnkách pod rosami …
Tipů: 8
» 19.08.19
» komentářů: 7
» čteno: 351(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 19.08.2019 - 17:20
byron
ST
» 19.08.2019 - 23:21
Zaujal mě název, pak buličí oči a sami v sobě...z toho je cítit opravdu smutno, moc se mi líbí to dílko ST
» 22.08.2019 - 21:26
Elisabeth.S
Nasuším si zapoměnky
pak dám si dvě tři sklenky
zhořknu rozedranou kůrou
STromů, setřu slzu a jdu domů:'(
pak dám si dvě tři sklenky
zhořknu rozedranou kůrou
STromů, setřu slzu a jdu domů:'(
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Lidé z Jeřabin | Následující: Pod tenkým ledem