Můry» autorka: Floe |
Myšlenky divoké,
plaché jak můry,
míhají křidélky
v odstínech kůry.
A lampa plápolá.
My v jejím žáru
pálíme vzpomínky
s náznakem sváru.
Pálíme hedvábná
křídla svých můr.
- Za smutky, za lásku
sněží na stůl.
Hromádky popela
v bludném jsou kruhu.
Vždyť naše můry jsou
stejného druhu.
Já tobě a ty mě
jak můra můře
tiše si v popelu
kreslíme kříže.
plaché jak můry,
míhají křidélky
v odstínech kůry.
A lampa plápolá.
My v jejím žáru
pálíme vzpomínky
s náznakem sváru.
Pálíme hedvábná
křídla svých můr.
- Za smutky, za lásku
sněží na stůl.
Hromádky popela
v bludném jsou kruhu.
Vždyť naše můry jsou
stejného druhu.
Já tobě a ty mě
jak můra můře
tiše si v popelu
kreslíme kříže.
Tipů: 11
» 02.08.19
» komentářů: 7
» čteno: 460(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.08.2019 - 22:33
byron
Líbí se mi, jak jsi to pojala.
A co myslíš....kromě pravoúhle vymezených cest, jsou i jiné?
Když z popela vstane něco reálného....?
ST
A co myslíš....kromě pravoúhle vymezených cest, jsou i jiné?
Když z popela vstane něco reálného....?
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zavřít oči | Následující: Co není vidět