O pánovi a zhmotněných myšlenkách

Pan Voříšek byl obyčejný člověk.
Než potkal příšeru.
To se jednoho šmourného dne procházel kolem řeky a myslel na článek o lochnesce, který doma četl.

Jde si tak po hrázi kolem laviček a najednou to za ním burácivě šplouchlo a z vody se vynořila obrovská hlava lochnesky, přesně jak z obrázku v časopise.

Pán krmící kachny, ani ty kachny, nikdo si toho nevšiml. Pan Voříšek se rozhlížel kolem sebe a zatímco tvor plul řekou, rybář civěl tupě dál do rozbouřené vody.

Pan Voříšek honem zahnul do vedlejší ulice a spěchal domů. Měl neklidné spaní.

Druhý den ráno vyšel do obchodu pro rohlíky a míjel krásnou ženu...
Ach, kéž bych ji mohl vidět bez šatů...
Zvedla se vichřice a ženě šaty roztrhala a servala z těla.
Ta šla v klidu nahá dál jakoby se nic nestalo. Lidé si jí nevšímali.

Pak pomyslel na tchýni... ať se jde zahrabat se svýma radama...
A jeho tchýně v nedaleké vesnici odložila vařečku a šla jak v transu pro lopatu do kůlny a pak i s krumpáčem na pole, vykopala díru v ornici a zahrabala se do ní.

Pan Voříšek však toto netušil, až mu manželka zoufale večer sdělila, že babička zmizela.

Tvářil se zděšeně jen tak naoko, páč začal mít podezření, že v tom má prsty.
Ale byl tak nějak hezky spokojen.

Přesto si řekl, že příště si dá na své myšlenky sakra pozor.

;-)


.