Mezi životem a vrakem
O vyvrženém korábu
» autor: M.A.Rek |
Na boku ležíce,
prosí moře pod sebou
ať dech zklidní,
příštích dní toužíce,
by s mořem souzněla,
a cesty měla před sebou,
jen narovnat se
v přílivu hlubokém
a oklepat se z tíhy země...
Na boku ležíce,
jako leviatan vyplavený
na břeh, ji tak bídný,
kam nepatří, moří toužící,
vzpřímit trup pochroumaný
a k nebi vztyčená,
tak hrdá, až pyšná,
s větrem se rozletí
a oklepá tu tíhu ze mne...
prosí moře pod sebou
ať dech zklidní,
příštích dní toužíce,
by s mořem souzněla,
a cesty měla před sebou,
jen narovnat se
v přílivu hlubokém
a oklepat se z tíhy země...
Na boku ležíce,
jako leviatan vyplavený
na břeh, ji tak bídný,
kam nepatří, moří toužící,
vzpřímit trup pochroumaný
a k nebi vztyčená,
tak hrdá, až pyšná,
s větrem se rozletí
a oklepá tu tíhu ze mne...
Tipů: 8
» 31.07.19
» komentářů: 7
» čteno: 487(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Být plout – "Verše" které plují
» 31.07.2019 - 09:06
byron
Oklepal jsem se a dávám ST...
:-)
:-)
» 31.07.2019 - 12:08
Komentík sem soupnu, i kdyz jsem mezitím zjistil, ze mne byron s oklepáním predebehl a nebudu nikterak originální.
Marku, ze tvého dílka jsem se pomerne rychle oklepal a zase mohu v podstate normálne fungovat. ;-)
Marku, ze tvého dílka jsem se pomerne rychle oklepal a zase mohu v podstate normálne fungovat. ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bezmocný na zemi | Následující: Okluzní fronta