Má mysl smysl?...

ocitli jste se někdy na místě
kde je vše čisté a nadýchané
kde ve skříni visí úchvatně prázdná ramínka
na nočním stolku stojí váza
s nádherně suchými květy
a zásuvky v komodě
jsou zcela zářivě pusté
takže vám přijde samozřejmé
že je o vás postaráno
i když těžko říci kým

…postrkoval se
na visuté houpačce
sem a tam
vypadal rozpačitě
tváře mu plály
déšť bičoval vlasy
až působil zmateně
a trochu ztraceně
jako by se nemohl rozhodnout
kdo vlastně je

připadal si ztuhlý
a neohrabaný
ale přesto vše vnímal
nové a syrové

jak se tak posunoval
zdálo se mu
že přetváří svět
že jej buduje
ale jeho součástí nebude
jako by jej tím kývavým pohybem
před sebou zatloukal

kam se poděje?
když je pro něj uzavřen
co si počne se svým tělem?

Být tak zvířetem
bláznivým neposedným tvorem
co se řítí krajem
válí se čichá křižuje
s rozechvělými smysly
v úžasu nad tím vším

seskočil z houpačky
která se ještě chvíli dál rytmicky hýbala
jako kyvadlo hodin
otřel si tvář
a vykročil

po chvíli mu zatarasil cestu shluk přerostlých větví

na okamžik zaváhal
ale pak se usmál
a poodstoupil

možná to vypadalo jako gesto
že to tak na světě chodí
ale on tím dal najevo
vědomí vlastní existence
porozumění životu
jehož jádrem je poznání
že žádná cesta není daná
a tak ji může posunout
jako myšlení

jako by do něj šťouchlo něco malého
a tajemně krásného
něco dráždivého a vzrušujícího
co vás vychýlí od toho
co je snadné a neodolatelné
někam do boku
kde je voda neklidnější
vítr fouká v protisměru
a přesto vás oblažuje
nevýslovné štěstí