Teorie buřta

I. kapitola: Rodinná rada zasedá
V rodině je ustálený zvyk pravidelně se scházet. Místo a čas, jak to momentálně vyhovuje. Předmětem dnešního posezení bylo Adámkovo pololetní vysvědčení. Když se děda s babičkou dotazuje, jaké bylo dvojhlasně se jim dostane odpovědi: „Nic moc.“ „Co to je nic moc,“ ptá se děda, který touto bezprostředně vystřelenou otázkou předběhl babičku s komentářem. Ta akorát stačila dodat s podivením v hlase: „Trojky, to snad ne.“ „Trojky? No to tak ještě,“ konstatuje syn. „Půl na půl, doplňuje snacha. „No přeci jednotky a dvojky to je hezký, kdybych já to měla,“ povzdechla si babička.

II. kapitola: Rodinná rada analyzuje
Ty Adamovy výsledky jsou jako jarní počasí, provádí hodnocení jeho otec. Svůj volný čas věnuje přiblblým hrám. Nestačíme ho uhlídat, doplňuje snacha, jeho matka. Kroužky téměř žádné a když už tak jak se dělají počítačové hry. Atletika je pro ty, co chtějí být profesionály. Fotbal, či hokej přeci se nenechá debilně otloukat. Ještě plavání, ale to musíme hlídat jeho docházku.

III. kapitola: Ponořeni do vzpomínek a hledání řešení
Ženská část odchází do kuchyně připravit něco k zakousnutí, muži zůstávají a ponořují se do vzpomínek. Děda: „Vždyť ty jsi takový nebyl. Od mládí premiant a na vysoké dokonce s červeným diplomem. Jak jsme na to byli s babičkou hrdi, že jste byli jenom dva z ročníku.“ No vidíš, kdybych ho nedržel na samých zákazech tak nic nedosáhnu.“ Děda mu skočil do řeči „V tom to je. Musíme mu předhodit buřta, aby za ním běžel.“ „Jakého buřta, vždyť všechno má!“ „Má a nemá, nemá. Vzpomínáš si na sebe? To jsi měl rok před maturou a jak jsi začal blbnout s tou vaší partičkou. Dělal jsi nám starosti.“ „Jó, já už vím. ZX Spektrum, počítač.“ „No vidíš vzpomněl.“ Já jsem tomu prd rozuměl a měl jsem se rozhodovat v koupi mezi ZX Spektrem a Atari. Rozhodl jsem se dobře. Ihned se kolem tebe začala houfovat úplně jiná parta. No stál dost korun, ale investice se vyplatila. Máš ho ještě někde schovaný?“ Mezitím přinesly babička se snachou z kuchyně na tácu obložené chlebíčky a pro každého vonící kafé. Babička zaslechla diskuzi a hned jak je jejím zvykem, když k tomu chce něco říct tak se zapojila. „Tak mu slibte něco, co ostatní kluci ve třídě nemají.“ „No vidíš to je ten buřt“, doplnil děda. A tím skončilo povídání o vnukovi.

Epilog
Začátkem května chce děda po dohodě s babičkou prosondovat, jak probíhá akce BUŘT. Nemusel. Vnuk se sám pochlubil: „Dědo víš, co dostanu za vysvědčení, když budu mít jen dvě dvojky? Stolní počítač.“ A začal chrlit hardwer, softwer, paměť, tiskárna. Děda tomu sice nerozumí, ale usmívá se. Povedlo se.
„A co uděláš s tím notebúkem,“ tak to se babička hned zvědavě otázala. „Přenechám ho dědovi a naučím ho na tom pracovat.“ Děda se usmívá, neb neví, co ho čeká. Babička nic neříká, protože si myslí své, že zapomenou oba.