Pěkná kytka

Nejsem zahrádkář ani zahradník,
botanik nebo květin milovník.

Jen když si vzpomene žena moje milá,
že ty zelený potvory nezalila,

stává se ze mě zavlažovač rostlin.
Ráno nebo večer, prostě když je stín.

Včera zalíval jsem to zas a lidi,
to co jsem viděl se jen tak nevidí!

Kytka. Ale krásná. Jako vážně, fakt,
se mi zastavil snad i trávicí trakt.

Nejde tady až tak o tvar,
i když, taky dobrej.
Jak kalíšek na nektar,
takovej, pětirohej.

Nahoře se rozšiřuje,
jako sklenička
na malýho panáčka.
Výrobce ať se inspiruje.

Ale ta barva, ta BARVA.
Černotmavěmodrofialová.
Ale to nemá cenu psát, prostě snová.

Jako když noc má ze všech nálad
tu nejlepší náladu.
Takovou barvu neměly ani šaty
pro princeznu Ladu.

A jak si ty odstíny rozumí,
jak do sebe zapadaj,
v tom nejlepším souladu.

A teď, na téhle kráse
bílé tečky.
No jasně, jak jinak,
jako hvězdičky.

Ale né "jako",
HVĚZDIČKY.

Některá větší, některá menší,
některá blíž a některá dál
snad jen Bůh nebeskou tuší
by to namalovat dokázal.

A k tomu každou, každičkou jinak
na krajích do ztracena, rozmazanou.
To podle toho jak světlo jim září
vesmírem dálkou nekonečnou.

Perly rozsypané na sametu TÉ barvy,
to ještě svítání nestačilo smést
drobečky z měsíce a bez hnutí brvy
se ta krása snad nedá ani snést.

A když na ty květinky,
(nevím jak se to jmenuje)
posvítí ranní slunce ...


to je kurevsky pěkná kytka.