Sklonila se nade mnou

Zavoněl ten květ
tak sladce, pln vášně,
postřehl jsem stín,
když sklonila se nade mnou.
Zvedl jsem oči a ještě dřív
než se naše pohledy spojily,
a já se začal topit
v pomněnkově modrých očích,
jsem zahlédl níž,
spoustu rozverných pih
kolem malého nosíku.
Pak již vše dostalo rychlý spád.
Nestačil jsem se utopit
v pomněnkově modrých očích,
jako blesk vystřelila blizna
z toho květu
s pomněnkovými kukadly,
a omotala mne lepkavě
a strhla do plného kalichu
sladkého nektaru pomíjivé lásky,
hned pod ten nosík s pihami,
a já se staženým hrdlem
stažený bliznou
se začal topit,
a rozpouštět,
až jsem se stal jí, tím květem,
a ten květ, s tím nosíkem a pihami
se stal mnou,
a já-on, ona, ten květ
jsme jen říhli
a čekali na další
pohled do očí...