Mávání Olivero-Twistovskou čapkou

na rozcestí kopírující tvar tvé dlaně.. archívek

» autor: Kajuta

Tlačím svou káru plnou zatlučených, slepých oken
v každém je příběh - tam se blíží bouře, tam se sklání stín..
Jedu k rozcestí
která vypadá jako tvá dlaň
uzdravující
jak pramen lurdské vody..

Poutnické oko projelo branou železnou, bronzovou, měděnou,
stříbrnou i zlatou,
branou vytvarovanou z hlíny
branou noci, kde se zmrtvýchvstalé sochy samy přesouvají do hlubších hrobů
a jimž se z prasklin v kameni řinou neznámá slova.

Tlačím svou káru
a do Olivero-Twistovské čapky mi padají hvězdy, kterými ti mávám
mávám ti, útlosti vzácného času
na rozcestí
vytvarované jak milé dlaň

Tipů: 8

» 19.07.19

» komentářů: 11

» čteno: 492(15)

» posláno: 0

» nahlásit

Komentáře (11)

» 19.07.2019 - 20:16

Lilith

Oj, to jsem si krásně početla, tvůj archívek skrývá neskutečné poklady :-)
Od první řádky až po poslední jsu nadšena, je to tak fantastické a přitom milé i strašidelné, prostě pan poeta Kajuta ;-)
ST*+Z do Olivero-Twistovské čapky s velikou radostí ti ke hvězdám přihodím :-)
Jsi taky taková naše hvězda ;-)
Paráááááda! A mávám na pozdrav! :-)

» 19.07.2019 - 20:22

Kajuta

Lilith:

Děkuju Ti, milé Slunce. Spíš si přijdu jak poblázněný
Měsíc. :-) Luna-park. :-) Díky za přiložení dlaničky. :-)

» 19.07.2019 - 22:49

Ringo

„uzdravující
jak pramen lurdské vody..“

Někdy udělá láhev Šaratice mnohem větší zázrak... ;-)

» 20.07.2019 - 10:01

vavaoko

» 20.07.2019 - 20:16

Kajuta

vavaoko:

díky radostné :)

» 20.07.2019 - 20:16