Karneval

...

Kde po světě´s tahal stín?

Mne v uších dře snad jak kdy bych žil –

A tak mne míjíš, zda i ostatní pláčou –

A já padám jak domino krajinou –

A v očích dívek zřím vzdech –

Všechny sesmeklé vůkol tu tají dech –

Čímž se ocitám zas ve tvých mířidlech –

A ty s úsměvem opuštíš sál –

Co bylo dokořán, zůstává dál –

řekni mámě, že´s šla jen na drn-šou –

A já se plazím skrz celej ten karneval –

A škrabu si stehy, když vím –

Že v zápětí o léky požadoním –

Vždy ráno si musíš říct K čertu s tím!

A už se mnou necháš jen stín –

A zkoušíš si vypadat Však já vím...

Že všechno, co máš ze mne tu –

Nám právě teď odtéká, do kanálu –

Jó, děcka, hej, teď budu fér –

zejtra ráno se pokusim rozebrat směr –

co to, pro všechno na světě, může jen být –

Divnej drajv, snad jako i kdybych zhlíd´ –

V očích dívek jen bezednou poušť –

To, jak tu postávaj vůkol a čas jde houšť –

V hůl po boku, kdo půjde mi v drn-šou?

Když já se proplazím skrz celej ten karneval –

A to jsem k.o...

Hej, děcka, svitnul mi teď cesty kout!

Ráno chtěl bych ho najít a doprohlídnout –

Mohl by v svět – snad – vést...

Nejdivnějc, snad kdy, z mých všech cest –

A v očích dívek pláň dní –

Sborem kolem ji zamrzlé odmítají –

Tu, co vede mne zpět po té drn-šou –

Když se šinu skrz celej ten karneval –

A jsem

K.

O.



(jasně, bejby, teď
už jsem v pohodě...)

...