V přechodu

V přechodu mezi jarem a létem
kdy kraj tíhne již plody léta,
i ještě jihne jara pelem.

Opojná vůně jara květů,
i opojná vůně léta a grilu,
mísí se v parfém rozhraní světů.

Obilný lán vlní se ještě ne zlatě,
ač klasy již šustí, však opodál
řepka již zapáchá proklatě.

V zahrádce hospůdky hostinský toká,
když kol motýle z východu tančí,
se slečnou, co sladce tak kvoká.

Tajemné obzory a pivo vábí,
stavím se na jedno s Gellnerem,
kosi pějí a holubi vrkavě dáví.


V hlavě mi na léto ještě zní óda,
když jsem se z piva vracel
v přechodu sejmula mne škoda,
škoda.
I auto to staré holduje létu,
prahy, veškeré žestě,
i blatníky má v plném květu,
škoda.
A dáma v přechodu, co kolem šla,
na šatech letní květy měla,
překročila mne, mne ani si nevšimla,
škoda.
Tož ležím tu škodovkou ojetej,
s Gellnerem s natrženým hřbetem,
a na léto stále zní, i když není nám hej,
óda.

Fanynky mé milé,
chtěl jsem lyrický být,
vonnými květy a zářivým sluncem
krásu léta veršem oslavit,
však není to prvně, vzpomínám,
pero mi opět sklouzlo poněkud jinam.