PRO VĚČNOST TICHOU
15. BÁSEŇ Z MÉ BÁSNICKÉ SBÍRKY; VE SNĚNÍ NOCI (2018)
» autor: West |
Náš dotek nekonečný
uvnitř srdce bije dál
mám Tě v hlavě
ústa plná slov
lesním prostorem
pokrývám koruny s paletou
oceán oblečený do bílé
která Ti ve jménu sluší
svírá mě úzkost
když ohlížím se zpátky.
Učím se žít ze Tvých snů
šokem že se mnou nejsi
budu jako těla zbavený
připomeň mi až odejdeš.
Opouštím...
náš dotek nekonečný.
9.9.2018 10:01
uvnitř srdce bije dál
mám Tě v hlavě
ústa plná slov
lesním prostorem
pokrývám koruny s paletou
oceán oblečený do bílé
která Ti ve jménu sluší
svírá mě úzkost
když ohlížím se zpátky.
Učím se žít ze Tvých snů
šokem že se mnou nejsi
budu jako těla zbavený
připomeň mi až odejdeš.
Opouštím...
náš dotek nekonečný.
9.9.2018 10:01
Tipů: 6
» 16.06.19
» komentářů: 8
» čteno: 389(7)
» posláno: 0
» nahlásit
» 16.06.2019 - 14:26
byron
Pěkně napsané...dotkla se.
ST
ST
» 17.06.2019 - 17:44
Psavec: Ahoj, KAMARÁDE, BÁSNÍKU. Patří Ti můj velký dík, jsem rád, že se Ti má báseň líbí. Přeji Ti pohodový podvečer.
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
LUKÁŠ WEST ŠPRTA
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: PROTOŽE NEUTIŠÍM | Následující: JESTLI JSEM TO JÁ