Pýcha

Ještě vidím tvoje oči. Jak usilovně přemýšlejí, co bys dělal, kdybys byl na mém místě. Pouze to nejlepší řešení... Nepřichází. Vzduch je naplněn úsilím, tak jako jindy radostí a bezstarostností, porozuměním a sounáležitostí, šibalstvím a chutí na kdejaký průser. Jasně cítím, že tohle už není sranda, že jseš v mé kůži a přesto se neodvážím ti říct, že tentokrát je to mnohem, mnohem horší. Nebo to sám nevím? Nebo ti to říkat ani nemusím?
Nechci, abys se umazal od mé černé duše překypující neštěstím. To je blbý, viď, když sis navlékl i mou kůži. Zkrat. Musím přes palubu sám. Zachraň se, malomocný odchází.
Odchází a vrší chyby, boří a lká. Sebevědomí, ta falešná mrcha se peleší s destrukcí. U toho přeci nemusíš být. Jsem špatný, ale zachraňuji člověka před svou špínou.
Kurva, jsem to ale debil! Samozřejmě, že vidím až na konec. Už tam kvačím, už aby to bylo. Je to přece tak chlapské a jednoduché - zabít přátelství. Nepřijmout pomoc, nechodit s kůží na trh. Co kdybys mi ji prodal a sháněl jinou, to bych pak byl dočasně nahý...Pod tvou ochranou, kterou jsem si ovšem nedopřál. A tobě skutečného přítele. Promiň. Chlap se neomlouvá, PROMIŇ, je mi líto, že jsem se bál na most. Prý se při přílivu celý klepe a bojím se závratí.
Chybí mi tvá upřímnost a porozumění. Volil jsem špatně. Jsem špatný? Není to jedno? Jsem bez přítele.