Kalhotky

Zuby nehty bráním se do veršů poskládat
to podivné setkání. Jaké? Zkuste hádat.
Potkal jsem kalhotky dámské tu po ránu,
u cesty ležely, ne, to není z románu.

Jen tři niti bez řiti na mne tu hleděly,
s plátýnkem maličkým, snad se styděly.
V tom moři trávy, na přídi s kosatkou bílou,
ztracené ztratily majitelku rozmařilou.

Nemohu nemyslet, na to, co asi skrývaly,
a proč již neskrývají, kterépak bývaly?
Jaký příběh skrývá ten štít kterési ženy,
proč nejsou už nošeny a jsou odloženy?

Věren předsevzetí nehnat vše do verše,
již s rýmy končím. Toť už je vše.