Miluju klavír, miluju maminku i tátu…
v dětství jsem skládala hudbu beze slov, nyní skládám při hudbě slova… ;-)
» autorka: Lilith |
Starý magnetofon a pásky, hromada
a na nich hlas zesnulé maminky
můj miminkovský řev, první písničky a říkanky
A táta muzikant, co dohlížel
na mé začátky ťukání na klavír
až po vlastní skladby, které mi pochválil
Dokonce celou dlouhou Pohádku jsem složila
kterou i maminka tak ráda poslouchala
kde v bušení akordů řítí se ohnivý drak krajinou
a cvrlikáním vysokých tónů směje se princezna
byl tam i bručavý král… basové struny si těžce broukaly
a rozmazlený princ, co neměl meč, v tónech pyšných a kňouravých
a stříbrný rytíř, co princeznu vysvobodí…v bojovně láskové melodii
zabije toho hrozného draka…
šmankote, to bylo drama, do kláves jsem bušila
div kladívka v klavíru nepolámala…
Hudebně jsem ztvárnila i ponurý smutný hrad
v hlubokých tónech se jen chvěl a trčel zlověstně do kraje
ale i drobných skladbiček přibývalo a přibývalo…
Když mi bylo asi deset let, vznikl můj Taneček malé kolombínky
na který jsem byla šíleně pyšná, dnes bych ho už tak nesložila
kde měnila jsem rytmy, až táta byl udiven
tou podivnou fantaskní melodií
tak vzácně mne poprvé nadšen pochválil
mou nahrávku poslední
Jenže… magnetofonové pásky nebyly k ničemu
když táta prodal starý vzácný magneťák
a tak pásky nějakým sběratelům daroval…
a tak zmizel hlas mé mladinké maminky
klavíru i táty
pryč navždy jsou mé skladby
Brekot můj zněl jak klavír sám na opuštěný sál
horší než drama s drakem
takové žalostně složité akordy nikdy nikdo nenapsal
možná pro chobotnici se silou krakena
Stříbrný rytíř nepřijel na koni
aby převzácné nahrávky zachránil
Pohádka nebyla psána v notách
jen v mé dětské paměti…
A maminka?
Její konejšivý i veselý hlas a nádherný smích ztracen navěky
z nebe ji nikdy neuslyším
A táta jen mlčel a smutnil
byť pozdě si svou chybu uvědomil
a já mu odpustila
Vzpomínka mlhavá na všechny ty melodie
i melodii maminčina hlasu
kdesi vzadu v sále paměti zamčeném
bez klíče zůstala
.
https://www.youtube.com/watch?v=GdU6snztM0A
.
a na nich hlas zesnulé maminky
můj miminkovský řev, první písničky a říkanky
A táta muzikant, co dohlížel
na mé začátky ťukání na klavír
až po vlastní skladby, které mi pochválil
Dokonce celou dlouhou Pohádku jsem složila
kterou i maminka tak ráda poslouchala
kde v bušení akordů řítí se ohnivý drak krajinou
a cvrlikáním vysokých tónů směje se princezna
byl tam i bručavý král… basové struny si těžce broukaly
a rozmazlený princ, co neměl meč, v tónech pyšných a kňouravých
a stříbrný rytíř, co princeznu vysvobodí…v bojovně láskové melodii
zabije toho hrozného draka…
šmankote, to bylo drama, do kláves jsem bušila
div kladívka v klavíru nepolámala…
Hudebně jsem ztvárnila i ponurý smutný hrad
v hlubokých tónech se jen chvěl a trčel zlověstně do kraje
ale i drobných skladbiček přibývalo a přibývalo…
Když mi bylo asi deset let, vznikl můj Taneček malé kolombínky
na který jsem byla šíleně pyšná, dnes bych ho už tak nesložila
kde měnila jsem rytmy, až táta byl udiven
tou podivnou fantaskní melodií
tak vzácně mne poprvé nadšen pochválil
mou nahrávku poslední
Jenže… magnetofonové pásky nebyly k ničemu
když táta prodal starý vzácný magneťák
a tak pásky nějakým sběratelům daroval…
a tak zmizel hlas mé mladinké maminky
klavíru i táty
pryč navždy jsou mé skladby
Brekot můj zněl jak klavír sám na opuštěný sál
horší než drama s drakem
takové žalostně složité akordy nikdy nikdo nenapsal
možná pro chobotnici se silou krakena
Stříbrný rytíř nepřijel na koni
aby převzácné nahrávky zachránil
Pohádka nebyla psána v notách
jen v mé dětské paměti…
A maminka?
Její konejšivý i veselý hlas a nádherný smích ztracen navěky
z nebe ji nikdy neuslyším
A táta jen mlčel a smutnil
byť pozdě si svou chybu uvědomil
a já mu odpustila
Vzpomínka mlhavá na všechny ty melodie
i melodii maminčina hlasu
kdesi vzadu v sále paměti zamčeném
bez klíče zůstala
.
https://www.youtube.com/watch?v=GdU6snztM0A
.
Tipů: 14
» 25.05.19
» komentářů: 18
» čteno: 608(16)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Divadlo všedního života
» 25.05.2019 - 20:00
1 
Nesmutni, nahrávka znící dušičkou ztracená není.
Co dáví Ti víc? Se slůvky si hrát, nebo s tóny?
ST
Co dáví Ti víc? Se slůvky si hrát, nebo s tóny?
ST
» 25.05.2019 - 20:03
Nádherná hudba. Úchvatná.
Tvůj bejby řev musel být určitě taky a maminčin hlas byl jistě líbezný. :)
Máte v rodině vůbec zajímavé osobnosti, od muzikantů, spisovatelů, malířů, vypravěčů.. :)
A na klavír ti to hraje i improvizuje skvěle. .)
Líbí se mi ohnivý drak mezi akordy
a tóny princezny. :) Hudební pohádka. Krásné. :)
Hrad postavený z not.. to je přímo libůstka. :)
Škoda, že tyto poklady už nejsou k mání a to veliká!
Tolik mě to mrzí, milé Slunce, kéž by se šlo vrátit v čase..rád bych si to s Tebou poslechl.. a byl obohacen.
ST a Z :)
Tvůj bejby řev musel být určitě taky a maminčin hlas byl jistě líbezný. :)
Máte v rodině vůbec zajímavé osobnosti, od muzikantů, spisovatelů, malířů, vypravěčů.. :)
A na klavír ti to hraje i improvizuje skvěle. .)
Líbí se mi ohnivý drak mezi akordy
a tóny princezny. :) Hudební pohádka. Krásné. :)
Hrad postavený z not.. to je přímo libůstka. :)
Škoda, že tyto poklady už nejsou k mání a to veliká!
Tolik mě to mrzí, milé Slunce, kéž by se šlo vrátit v čase..rád bych si to s Tebou poslechl.. a byl obohacen.
ST a Z :)
» 25.05.2019 - 20:13
M.A.Rek: Nějak to na mě po letech hupslo, ale jsem beránek otřepu se a život jde dál i se všemi hračkami ;-) Děkuju za milý komentík :-)
» 25.05.2019 - 20:16
1
Kajuta: Děkujíkuju za krásný komentík, jo, taky bych to ráda zas někdy slyšela... ale bohužel... Maminka zpívala s tetama trojhlasně a táta jim k tomu hrál na varhany. Tety veřejně vystupují dodnes... dvojhlasně ;-) a jeden bratranec moderuje v rádiu a hraje v kapele a druhý píše a kreslí knihy pro děti... ;-) oba hrají na klavír
A já chtěla na konzervatoř, ale nějak to nevyšlo... kdoví, kam by se můj život ubíral, třeba bych nebyla na modru... hihi ;-))
Díkuji moc !
A já chtěla na konzervatoř, ale nějak to nevyšlo... kdoví, kam by se můj život ubíral, třeba bych nebyla na modru... hihi ;-))
Díkuji moc !
» 25.05.2019 - 22:49
byron
Ju...smuténkově vzpomínkově. Pořád je máme v sobě.
ST
ST
» 25.05.2019 - 23:34
I já tady nad tím nešťastným činem tvého tatínka vzdychám. Dnešní děti jsou na tom díky videím mnohem líp. Jednak se jim rodiče na displejích a obrazovkách i pohybují, a potom je prakticky nemožné, aby zmizely úplně všechny záznamy.
» 29.05.2019 - 09:56
Bez přetvářky, mam husí kůži, doopravdy, mam tu v sluchátkách navíc písničku Story of My Life jak to sedí, dík za ten zážitek ST myslím dnešní den bude plný melodií...You're Beautiful
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vypnuto s hurácením | Následující: Ve čmoudu mašiny života