ob jevy...

procházel jsem
zámeckým parkem
vstřebával vůně
kochal se pohledem
až mne zasvědila žízeň

jako bych byl
v tom nutkání čímsi veden
protáhl se zelení
na malé prostranství
a přistoupil k podivuhodné fontáně

uprostřed stála žena
obrostlá břečťanem
v rukou hýčkala
drobného ptáčka v prostém šatu
a z lůna jí prýštil pramen

spojil jsem dlaně a napil se

chvíli se nic nedělo
ale pak jsem ucítil zvláštní chuť
zajiskřila slánskem na jazyku
sklouzla hrdlem
a uvnitř zažehla plamen

tělem se prohnalo
horko z pradávné výhně
oživené jádrem
ale nepálilo
a jak se dralo k povrchu
měnilo skupenství

najednou chvění ustalo
víček se dotkly bříška listů
a já s úžasem sledoval
jak je svět zkrápěn
slunečním deštěm