Korálky vzpomínek

Dnes mi kolem hlavy víří
myšlenky jak netopýři
stmívavý den, samé splíny
měl by být už konec zimy

Dumám a hledím do dálky
vzpomínky jako korálky
se v hlavě mi přesýpají
kouzelnou moc dneska mají

Hledám tě, volám dlouho
o tobě věčně snívám
kde jsi má velká touho
tam v oblohu se dívám
co as se s tebou mohlo stát
ztrácíš se v peřejích mraků
toužím jen tebe milovat
hledám tě v odletu ptáků

I kdybych snad větrem byla
a v prach se pak proměnila
nic mé lásce nezabrání
protáhnu se mezerami
do náruče milované
žena se zas ze mne stane

Krajina zelenou prostřela
krásou, až nevěřím tomu
vlající hřívy jsem spatřila
byly to koruny stromů

Do tvých dlaní ty korálky sypu
nemaje umění tvého vtipu
Pro vodní políbení z krajů v dáli
přes koruny stromů, vysoké skály
ráda bych pro ně letěla
i kdybych křídla neměla

Snít a brát do polosyta
míň je mnohdy víc
jak panenka v davu skryta
jdu ti lásko vstříc

Pod jabloní kvetoucí
lavička z větvoví
tam dvě srdce horoucí
tajně a nepoví
cestičku kudyma
vánek listím prochvívá
leskne se hladina
krásná píseň tak tklivá
dole řeka pod hrází
zpět z pohádky provází

Oči krásu noci zřely
tvá slůvka krásně pro mě zní
ukolébat by mě chtěly
teď blaženě si budu snít

Vzdálenost smutná tak hořce chutná...
Racků let vidět v dálce nad přístavy
jako ten čas se nikdy nezastaví
nit cesty strmé, tam nad mořem času
vine se k splynutí, vstříc lásky hlasu

Dívám se do oken svítání
hlava se únavou naklání
říkáš mi z dáli "mám tě rád"
odkládám korálky a jdu spát...