Prázdná slova

Snad že v očích pravda čte se,
snad ze všech slov o noblese,
snad jen proto němě stojím.
Pohlédnout v tvář tak se bojím,
vzpomínám jen na rty, vlasy...

Bývalo to jiné, asi.

Tehdy, dávno, víš to přece -
vláčeli jsme deky k řece,
bez obavy šli jsme vstříc.

Možná nechci víc už říct,
možná právě slova mrazí...
Možná, že jsou ona vrazi,
důvodem, proč teď tu stojím,
pohlédnout v tvář tak se bojím...

Každý dech mě s tebou poutá,
každá chvíle váže pouta.