Na hraně úsvitu

Tak klidná a tichá čtu slůvko po slůvku a řádek po řádku a verš za veršem a pomalinku proplouvám tou krásou a představy a pocity plynou a mění tvary jak úsměv... jen natáhnout ruku a být tam... jůůůů :-)
Jak rosa chladivá, jak jemnost bosých nohou... plátnem krása díla prolíná... :-)
ST***+Z milý poeto úsvitu, je to nááádherné!

Neustále a pořád mne utvrzuješ v tom, jak vyjímečný jsi básník. Já, jakožto obdivovatel poezie i malířství, jsem si to vždy spojoval v jedno. Protože poezie dokáže vymalovat ty nejkrásnější obrazy a naopak, při pohledu na plátno, ze kterého malba promlouvá a jitří fantazii, dokáže vytvořit úžasnou báseň.
Jsi neobyčejný umělec...obdivuji!!!
ST

„Na hraně úsvitu spíš stočená do klubka.
Mandele žita
promlouvají skrz tvé vlasy.“

Já jsem přece jen pro větší realismus:

Na hraně postele chrápeš natažená jako prkno.
Štamprdle žitný
promlouvají skrz tvůj dech.

;-)

Nemá to chybu - už ten začátek... ST*****

ST

Mám pouhé ST

Lilith:

Lilinko, moc děkuju za Tvou návštěvu, už jsem Ti jí kdysi předčítal. :) Děkuju za půjčení tvé tlapky. :)

byron:

Myslím si, že obé k sobě mají velmi blízko a moc děkuju za takovýto milý komentář. :)

Moc pěkné, STočená do klubka, i s ostrým rysem a srdcem blíž...

Dobrý archivek, ST.

Psavec: M.A.Rek:

děkuju vám, kolegové poeti, jsem tak, že jsem ji objevil. :)

***ST***

Květka Š.:

děkuju :)